Na srpnovém příměstském indiánském táboře se žilo, tvořilo a poznávalo na komunitní zahradě a okolí.

Téma “Indiáni” se dá pojmout různě a my moc doufáme, že se nám podařilo předat alespoň částečně to, co jsme měly v úmyslu. A to byla v první řadě úcta k přírodě a k sobě navzájem. Každé ráno jsme zapalovali v kruhu v týpí šalvěj, vítali den písničkou a hlavně udíleli pera za zásluhy. Zásluhou mohlo být dobré chování k ostatním, inspirace, překonání sama sebe, chuť se učit atd…Pravidlem bylo, že nikdo na udělení pera nenavrhuje sám sebe, ale všímá si dobrých skutků ostatních a učí se je oceňovat. A každé z dětí si nějaká pera během týdne zasloužilo.

Celým týdnem nás při odpoledním odpočinku provázela kniha Indiánská cesta, ve které dědeček vnoučatům vypráví úplňkové příběhy o zvířatech, rostlinách, lidech i nadpřirozených věcech, které nás obklopují, indiánské pohádky různých kmenů a úryvek z knihy Škola Malého stromu.

V pondělí jsme tábor zahájili společným kruhem v týpí. Naučili jsme se zpívat píseň kmene Zuni, kterou Indiáni každé ráno zpívali k východu slunce. Po kruhu jsme si vyrobili indiánské čelenky. Obešli jsme si celou zahradu a vysvětlili si pár pravidel (kde je záchod, kam až se může bez průvodců atd…) Ukázali jsme si, co je to týpí, jak fungovalo a proč se v něm dal dělat oheň. Každé z dětí si pak ozdobilo jedno malé papírové týpí. Učili jsme se také rozdělávat oheň, abychom si mohli uvařit oběd. 

V úterý jsme vyrazili na procházku do Čimického háje. Obešli jsme obě lesní hřiště a cestou zpátky si nařezali pruty na luky a šípy. K obědu jsme si na ohni uvařili kuskus, který jsme doplnili zeleninou přímo od nás ze zahrady. A po odpočinku jsme se pustili do výroby luků a šípů. A do střelby na bizona 🙂 

Středa byla ve znamení dlouhého výletu až k rybníku Kostoprďáku. Ze začátku nám to přišlo jako dost vzdálený cíl, ke kterému se možná ani nedostaneme a otočíme to zpět někde v půli cesty k němu, ale děti byly zdatné a plné energie, v lese bylo příjemně, tak jsme došli až na hráz, kde jsme si dali svačinu. Poté si děti docela dlouho hrály u vody a ve vodě a pozorovaly žáby a vodní šneky. I když byl výlet dlouhý, měli jsme i odpoledne plno práce. Připravili jsme si těsto na pizzu a zatímco kynulo, vybarvily si děti indiánské košile. A pak už jsme jen zdobili pizzy, pekli a jedli 🙂

Ve čtvrtek nás navštívily tři Indiánky z jiného kmene a naučily nás zpívat píseň, kterou Indiáni zpívali pro změnu při západu slunce jako poděkování za další prožitý den. Vyrobili jsme si indiánskou hračku – barevné kolečko na šňůrkách, kterým se Indiáni zabavovali asi jako my hračkou jo-jo 🙂 Udělali jsme si kratší procházku po okolí a uvařili na ohni “tři sestry” – guláš z typických indiánských plodin – kukuřice, fazole a dýně.

V pátek jsme vybarvili totem, nařezali si pruty na pečení buřtů a v rámci bojovky o lidských a zvířecích smyslech a vnímání jsme hledali indiánský poklad.